A čim jako sladíš?

Tady na blogu najdete spoustu receptů na dezerty bez cukru, mám dokonce celý jeden příspěvek o množství cukru v potravinách, sladkosti nepodporuju. Cukrfree kuchařka i blog patří v Čechách mezi ty nejpopulárnějším zdrojům receptů. O „bílém zabijákovi“ slyšíme ze všech stran a zároveň se zvedá popularita stévie a dalších alternativních a nekalorických sladidel. I já se na etiketách dívám na množství přidaného cukru jako na jednu z prvních věcí.

Není divu, že se mě proto často někdo zeptá „a čim mám teda sladit?“ Nebo: „Čím sladíš ty?“

Odpověď  by mohla být úplně jednoduchá. Nesladím. Nejsem žádný velký fanoušek sladkostí a nijak zvlášť je nevyhledávám. Sladké kafe úplně nesnáším, a když je v nějakém jídle přirozená chuť suroviny přebitá cukrem, spíš mě dost mě to naštve.

Chápu ale, že nesladit není alternativa pro každého. A u mě to tak taky nebylo vždy…

A tak začnu o slazení hezky pěkně ze široka.

pusinky 2

Ty má sladká lásko…

Sladkou chuť si spojujeme automaticky s něčím hezkým, pozitivním a příjemným. A je to naprosto přirozené – jednoduchý sacharid glukóza je náš základní zdroj energie. Naše červené krvinky a mozek dokonce ke své funkci dokonce neumí využívat prakticky nic jiného než glukózu. Ve svalech a v játrech se nám zase jako zásoba energie hromadí glykogen, což je polysacharid – tedy spousta glukóz spojených do řetězce za sebe. Sacharidy prostě potřebujeme a naše tělo to ví. Tomu nasvědčuje i to, že na rozdíl od bílkovin a tuků se začínají trávit už v ústech pomocí enzymů ve slinách. Znáte takový ten trik, kdy žužláte chleba v puse tak dlouho, až začne být sladký? Tak to je přesně ono – naštěpili jste škroby z obilí na jednoduché cukry. Přirozená přitažlivost k sladkému a rychlé využití monosacharidů se nám hodily někde v pralese, když jsme neustále pobíhali sem a tam zbytečně dlouhé trávení potravy by nám akorát ubíralo energii potřebnou třeba na úprk před predátorem. Dneska většina z nás prchá možná tak z práce před počítačem na gauč před televizi. V takovém případě, pokud se nám do krve dostane množství cukru které není k čemu využít, tělo si ho naprosto logicky uloží do tukových zásob.

I tak by ale sacharidy měli tvořit 50-70 % našeho denního příjmu energie. Při našem dnešním životním stylu jsou však mnohem optimálnější sacharidy „pomalé“, neboli polysacharidy. Jednoduše je to víc molekul jednoduchých cukrů poskládaných za sebe tak, že je trávíme déle a proto se nám dostávají do krve postupně. V tom je celé kouzlo tolik propagované vlákniny a celozrnných produktů – prostě to jenom našemu trávícímu ústrojí děláme trochu složitější…

Já chci zhubnout, já mám fakt vůli, ale prostě mám furt nepřekonatelnou chuť na indiánka!

Za indiánka si doplňte cokoli sladkého co preferujete vy. Tohle je jedna z nejtypičtějších vět všech „dietářek“. A má jednu jednu jednoduché vysvětlení – hladovění a nedostatek polysacharidů. Když svému tělu nedáte najíst, dostane hlad. A protože ví, že ze sladkostí dostane rychle svoje tolik potřebné glukózové palivo, tak si o ně prostě řekne. To je i jeden z důvodů, proč je nejtradičnějším „fitness“ receptem koláč z proteinu a umělého sladidla. Pokud chcete rýsovat svaly tak, abyste je mohli předvádět na mole, musíte být někdy nutně v poměrně velkém kalorickém deficitu. A s tím přicházejí i chutě….

pusinky_1

Sugar, oh honey honey

Cukr je dost často označován za velké bílé zlo nebo bílý jed a za zdravější alternativu je považovaný med, případně datlový sirup, rýžový sirup, kokosový cukr nebo stevie. Jsou ale ostatní sladidla skutečně o tolik lepší než cukr?

U nás je nejtradičnější med, takže začnu u něj. Zatímco klasický bílý cukr je chemicky pouze sacharóza – sacharid složený z jedné molekuly  glukózy a jedné fruktózy, med obsahuje asi 40 % glukózy, 40 % fruktózy a zbylých dvacet procent tvoří převážně voda  vitaminy a minerály (do 5 %). Takže ano – med je zdravější, protože obsahuje i něco jiného, než cukr. 80 % je ale pořád cukr v různých formách. Stejně je na tom třtinový nebo kokosový cukr – ano, oproti bílému cukru obsahují další minerály, kokosový cukr i určitý podíl tuku a bílkovin, čili se trochu pomaleji vstřebávají do krve, ale pořád jsou to jenom jednoduché cukry. Žádný žádný zázrak nečekejte.

Rostlinné sirupy jsou jenom marketingový trik na spotřebitele. Nejen že jsou strašně drahé, ale ze zdravotního hlediska jsou asi ještě horší než cukr. Proč? Obsahují převážně fruktózu. Fruktóza –  to je ovocný cukr – to zní jako něco zdravého, ne? No, tak to není no. Dřív se fruktóza považovala za zázračné sladidlo pro diabetiky – nevyvolává totiž inzulinovou reakci. Jenže se jaksi ukázalo, že její zpracování v těle je jiné, než u glukózy a vede mnohem více k ukládání tuků…a tak nějak vůbec přispívá k civilizačním onemocněním. To NEZNAMENÁ že nemáte jíst ovoce. V ovoci je navíc kromě fruktózy třeba zdraví prospěšná vláknina a hlavně mikronutrienty (vitaminy, minerály a stopové prvky) naprosto zásadní pro naše tělo! A nenechte se zmást názvy, všechen cukr v ovoci není fruktóza. Třeba banány obsahují víc glukózy (proto jsou tak populární po tréninku – pro rychlé doplnění u zmíněného svalového glykogenu), v borůvkách nebo kiwi je zhruba stejně glukózy jako fruktózy.

Stevie je přírodní sladidlo s téměř zanedbatelnou energetickou hodnotou. Už se ale objevilo pár studií naznačujících její nežádoucí zdravotní dopady. A pak zase pár studií, které předchozí studie vyvrátily. Těžko tedy říct, jestli je stevie skutečně zázračné sladidlo, nebo taky jenom velká marketingová bublina…

A pak jsou tu umělá sladidla. Uměle vyrobená sladidla jsou jak kalorická, tak bez kalorií, obecně mají výrazně vyšší sladivost, takže jich stačí použít mnohonásobně méně a mají nižší glykemický index. Jde vždycky o uměle vytvořené látky, všechny z nich mají určené maximální bezpečné množství denní spotřeby, což samo o sobě tak trochu naznačuje, že se nemusí jednat o nic super zdravého. Někdy se uvádí, že umělá nekalorická sladidla vyvolávají ještě vyšší chuť na sladké, protože „zblbnou“ váš mozek, který pracuje jakoby cukr dostal, i když ho nedostal, a pak mu energie chybí ještě víc. Vědecké studie se v tomhle ohledu ale zase neschodují…

Abych tedy znovu odpověděla na otázku čím sladím. Většinou nesladím., protože sladit nepotřebuji. A vám to doporučuji abyste se to naučili taky – jezte pravidelně a vyváženě, jezte přílohy obsahující polysacharidy, abyste předešli nezvladatelným chutím na sladké. Když už sladím tak sladím klidně cukrem – třeba jako v případě pusinek na fotce. Někdy to prostě bez cukru nejde a není to žádná tragédie. Pokud jíte rozumně a přidáte do svého denního režimu trochu pohybu, můžete si jednou za čas dát na návštěvě u babičky klidně její poctivou domácí bublaninu. Když už ale do sladkých receptů dávám třeba sladké ovoce (jako v brownies nebo ve skořicových rolkách), další cukr nepřidávám – zkuse to taky, není to potřeba. Stejně tak když najdete běžný recept na jakoukoli buchtu – zkuste tam dát jenom polovinu množství sladidla, než se píše 😉

Naopak velký pozor si dejte především na všechny výrobky, které proklamují že jsou bez cukru nebo bez přidaného cukru. Pokud je to sladké a má to kalorie, v nějaké formě tam cukr je, i když ne třeba klasický bílý rafinovaný. Pokud to nemá kalorie, je v tom umělé sladidlo. V obou případech to asi nebude nic zázračného ….

 

 

 

 

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s